TT Isle of Man

Isle of Man TT (Tourist Trophy)

Asi o tom slyšel každý, kdo se někdy svezl na dvou kolech a kroutil přitom pravým zápěstím jako o život. Pro mnohé se pak tahle věc stala motorkářským snem, cílem a bůh ví, čím ještě. O čem je řeč? Přeci o slavném, nejstarším závodu silničních motocyklů na světě konaném na ostrově v Británii – Isle of Man TT. Poprvé se jelo v roce 1907, takže ani ti, kdož nejsou obdařeni mimořádným talentem pro práci s čísly, si snadno spočítají, že závod závodů loni slavil kulaté jubileum. Tady je pár věcí, které stojí za připomenutí…

Jezdí se na přírodní trati, která je téměř identická s tou, na které se v roce 1907 začínalo.Teď k tomu, jak se to všechno seběhlo. Jeden velmi bohatý člověk na ostrově Man kdysi pořádal automobilové závody. Dokonce se v roce 1904 povedl prosadit zákon, díky kterému se během konání závodů daly uzavřít silnice. O tři roky později pak anglický Auto Cycle Club uspořádal první závod silničních motorek s názvem Isle of Man. Poté, co se o pár let později klání přesunulo do dnes už legendárních horských pasáží, nabíralo na prestiži. Dokonce to začal být jeden z vrcholů mistrovství světa.

Své si na okruhu užila i naše legenda František Šťastný. Na ostrovech byl velmi populární. Se svou Jawkou svištěl po okruhu celkem ve třinácti závodech. A nevedl si vůbec špatně. Dokonce vybojoval i dvě třetí místa, což je úctyhodné. Nicméně domů si nepřivezl jen pěkné zážitky. V roce 1963 letěl v tréninku zhruba dvousetkilometrovou rychlostí, když došlo k defektu a on zázrakem přežil následnou gymnastickou exhibici, plnou salt a kotrmelců.

V roce 1977 ale přišly problémy. Závod byl vyškrtnut z mistrovství světa a chvíli se i zdálo, že legendě zvoní umíráček. Nestalo se, naštěstí. Náročný okruh ždímající z jezdců i strojů maximum, si chtěl vyzkoušet dál velký zástup vyzyvatelů. Z vítězů se stávaly legendy, jejichž jména se naučil znát celý svět. Je asi zbytečné všechny vyjmenovávat. Jen tak namátkou….John Surtees, (mimochodem jediný mistr světa v motorkách i formuli) Joey Dunlop, Giacomo Agostini, Mike Hailwood . Jméno závodu rostlo a rostlo…

Teď pár zajímavostí
Držitelem nejrychlejšího kola všech dob je brit John McGuinnes. V loňském roce se svou Hondou 1000 Fireblade prolétl trať za 17:29.26. Z rychlostního průměru zhruba 210 km/h jde strach. Jak známo, na horách se často mění počasí. Okruh horami vede a tak se občas stane, že závod musí být kvůli špatný klimatickým podmínkám odložen. Představa, že se řítíte po přirodním okruhu bez únikových zón v mlze šílenou rychlostí, není úplně příjemná. Navíc jezdci musí počítat s takovými špíčky, jakými jsou ohrady a obrubníky, kamenné zídky i domy v bezprostředním kontaktu s tratí. Výjimkou nejsou ani skoky. Na jeden, jak jsem se dočetl, najíždějí ti nejlepší rychlostí kolem 200 km/h. No nazdar!! Není tak složité představit si, co znamená udělat chybu. Počet 225 obětí mluví sám za sebe. Celá akce trvá dva týdny, první týden se trénuje, druhý se závodí.

V ranných časech závodu kralovaly startovnímu poli Britské stroje značek Velocette a Norton. V padesátých letech se žezla ujaly italské značky, Moto Guzzi, Gilera a MV Agusta. Jenže pak přišla nadvláda, která trvá až do teď. Honda vyhrála svůj první závod v roce 1961, a od té doby má Japonská továrna většinu triumfů. Po celou dobu je trať obsypaná fanoušky. Je to asi něco podobného jako při cyklistické Tour de France. Myslím, že to musí být docela zážitek. No a ta možnost projet si trať někdy v klidu osobně, to je asi největší lákadlo…

Autor článku - Spiky.

V roce 1949 se poprvé konalo motocyklové mistrovství světa a jedním z okruhů, které byly toho roku zařazeny do kalendáře, byl právě Horský okruh na ostrově Man. Svou poslední TT toho roku vyhráli dva skvělí závodníci z předválečného období Harold Daniell na motocyklu Norton v kategorii Senior a Freddie Frith na motocyklu Velocette v kategorii Junior. Ve třídě Lightweight zvítězil Manliff Barrington na motocyklu Moto Guzzi.

50. letech měla TT Isle of Man status mistrovství světa a závodů se tam účastnili špičkoví jezdci z celého světa. Okruh dostal podobu, která v podstatě trvá dodnes. Byla to další „zlatá éra“ závodění na Manu. V té době na sebe upozornily motocykly italských výrobců, na kterých jezdili například Carlo Ubbiali a Tarquinio Provini – na motocyklech Mondial a MV Agusta, Geoff Duke a Bob McIntyre jeli na motocyklech Gilera a Bill Lomas a Ken Kavanagh na motocyklu Moto Guzzi. Britské motocykly postupně ustupovaly evropské konkurenci.

V roce 1950 byl konečně překonán rekord Harolda Daniella. Dokázal to Geoff Duke, který zvítězil v první Mezinárodní TT na motocyklu Norton, nový rekord na kolo byl 93,33 mph (150,2 km/h), bylo to ve třídě Senior. V roce 1951 byl poprvé zařazen závod 125cc. Zvítězil v něm Cromie McCandless na motocyklu Mondial, jel rychlostí 74,85 mph (120,46 km/h). V roce 1954 byl poprvé zařazen okruh Clypse.Tato trať, která se předtím používala pro cyklistické závody, vedla na okraji města Douglas.

V období 1954 – 1959 se na této trati jely závody třídy 125cc a závody sidecar, v letech 1955 – 1959 se tam konaly také závody třídy 250cc. V prvním roce zvítězil Rakušan Rupert Hollaus ve třídě 125cc na motocyklu NSU při průměrné rychlosti 69,57 mph (111,96 km/h) Eric Oliver vyhrál na motocyklu Norton první závod sidecar, který se od roku 1925 konal poprvé, jel rychlostí 68,87 mph (110,84 km/h). Třídy Junior a Senior zůstaly na Horském okruhu.

V roce 1957 se prvním závodníkem, který kdy na Horském okruhu překročil průměrnou rychlost 100 mph (asi 161 km/h), stal skotský jezdec Bob McIntyre na motocyklu Gilera. Bylo to v závodě Golden Jubilee Senior. Geoff Duke se této rychlosti těsně přiblížil už v roce 1956, kdy zajel kolo průměrnou rychlostí 99,97 mph (160,89 km/h). V padesátých létech a počátkem šedesátých byly závody TT velmi populární. Fanoušci nadšeně sledovali takové závodníky, jako John Surtees, Mike Hailwood, Giacomo Agostini, Phil Read a Jim Redman. V roce 1958 se tam také poprvé objevil japonský stroj. Byla to Honda a její tým získal cenu ve třídě 125 TT.

V roce 1961 vyhrál Mike Hailwood první ze svých čtrnácti vítězných závodů TT. Stal se prvním závodníkem, který dokázal vyhrát tři závody během jediného týdne. Zvítězil na Hondě v kategorii 125cc a 250cc - byla to první vítězství této japonské značky – a v závodě kategorie Senior zvítězil na motocyklu Norton. V závodě Senior TT vyhrál i v letech 1963 – 1967. V prvních třech závodech zvítězil na stroji MV Agusta a v posledních dvou na Hondě.

Kromě toho zvítězil ve dvou závodech třídy Junior, jeden z nich jel na MV a jeden na Hondě, a v dalších dvou potom v kategorii Lightweight, opět na Hondě. V roce 1965 se na Horském okruhu poprvé objevil Giacomo Agostini. Naposledy tam závodil v roce 1972 a zvítězil celkem v deseti závodech TT.

Mnoho lidí tvrdí, že boj mezi Hailwoodem na Hondě a Agostinim na MV Agusta v roce 1967 při závodě Senior TT byl nejskvělejším závodem TT všech dob. Hailwood toho dne zajel rekord na kolo, jel průměrnou rychlostí 108,77 mph (175,05 km/h). Tento rekord vydržel až do roku 1975. Tento rok byl po jedenácti letech také posledním rokem, kdy se závodu TT zúčastnil Mike Hailwood.

V roce 1972 zahynul při závodě třídy 125cc italský závodník Gilberto Parlotti na továrním motocyklu Morbidelli. Stalo se to v posledním kole závodu. V té době bylo neuvěřitelně špatné počasí a Giacomo Agostini byl rozhodnutý bojkotovat odpolední závod Senior TT. Nakonec se počasí zlepšilo a Agostini závod vyhrál. Byl to jeho poslední závod TT.

Agostini a Phil Read tvrdili, že okruh TT už začal být pro moderní motocykly příliš nebezpečný. I když se okruh TT ještě udržel v kalendáři Velké ceny, nejlepší závodníci té doby se této trati vyhýbali.

V roce 1975 byl překonán Hailwoodův absolutní rekord na kolo, který trval už od roku 1967. Podařilo se to Micku Grantovi na dvoutaktním tříválci Kawasaki. Nový rekord na kolo byl 109,82 mph (176,74 km/h). V roce 1976 se Velká cena Británie konala na Horském okruhu naposledy. Mnozí si mysleli, že to bude konec TT. Byl to však omyl. V roce 1976 se na TT také poprvé objevil William Joseph Dunlop, který měl v dalších dvaceti letech přepsat záznamy o rekordech. John Williams se stal prvním jezdcem, který překonal průměrnou rychlost na kolo 110 mph (asi 177 km/h). Bylo to na Suzuki při závodě třídy Senior. Absolutní rekord na kolo zvedl až na průměrnou rychlost 112,27 mph (180,68 km/h).

V roce 1977 získal Joey Dunlop své první vítězství v TT z celkového počtu dvaceti šesti. Vyhrál závod Jubilee Clasic. Na závody TT se také  vrátil Phil Read, jeden z největších kritiků tohoto okruhu. Toho roku vyhrál závod Formula One TT a znovu se tak stal mistrem světa. V roce 1977 byla také poprvé překonána rychlost 100 mph (161 km/h) na kolo při závodě sidecar. George O’Dell a Kenny Arthur zajeli kolo na Yamaze průměrnou rychlostí 102,80 mph (165,44 km/h). Od roku 1977 přestal být Isle of Man okruhem závodů Velké ceny. Britské kolo mistrovství světa se začalo jezdit na okruhu Silverstone.

V roce 1978 se po jedenáctileté absenci vrátil na okruh TT Mike Hailwood a tím způsobil, že toho roku na TT přijelo víc lidí než o rok dřív a než v pozdější době. Mnozí si kladli otázku, zda se může vrátit a znovu zvítězit na okruhu, který jako by mu patřil. V roce 1978 se to Hailwoodovi skutečně podařilo a znovu se stal mistrem světa.

V roce 1979 se vrátil a zvítězil v závodě třídy Senior. Bylo to jeho čtrnácté a poslední vítězství v TT. Téměř se mu podařilo zvítězit ještě popatnácté, ale v závodě Classic TT ho porazil Alex George s rozdílem pouhých 3,4 sekundy po tvrdém boji v závodě, který měřil 226 mil (266,25 km). Toho roku zajel americký závodník Velké ceny Pat Hennen kolo poprvé časem pod dvacet minut. Bylo to v závodě Senior TT na Suzuki 500.

V roce 1980 zajel Joey Dunlop nový absolutní rekord na kolo rychlostí 115,22 mph (185,42 km/h). Když byla TT vyřazena z kalendáře mistrovství světa, Isle of Man už nikdy nepřilákal všechny špičkové závodníky Velké ceny, i když tam koncem 70. a počátkem 80. let závodili mistři světa třídy 350cc Takazumi Katayama a Jon Ekerold. Také tam jezdili mistři světa série sidecar Rolf Biland a Jack Taylor. V roce 1982 a jeho spolujezdec Benga Johannson zlepšili rekord třídy sidecar na 108,29 mph (174,27 km/h). Tento rekord se udržet sedm let.

V roce 1983 vyhrál Joey Dunlop první ze šesti závodů Formule 1 TT za sebou, všechny jel na motocyklu Honda. V roce 1989, kdy se kvůli zraněním utrpěným při nehodě na Brands Hatch nemohl závodu zúčastnit, jel na tovární Hondě Steve Hislop a stal se prvním závodníkem, který překonal rychlost 120 mph – při závodě Formula 1 zajel kolo rychlostí 124,34 mph (200,11 km/h).

V roce 1992 se na TT vrátil mistr světa série Superbike Carl Fogarty a v závodě třídy Senior zlepšil absolutní rekord na kolo – dosáhl rychlosti 123,61 mph (198,93 km/h). Toho dne skončil na druhém místě za Stevem Hislopem na motocyklu Norton s rotačním motorem. Bylo to první vítězství Nortonu na TT od vítězství Mika Hailwooda ve třídě Senior v roce 1961. V roce 1992 se Joey Dunlopovi konečně podařilo vyrovnat počet vítězství Mika Hailwooda (14 vítězných závodů TT), když vyhrál ve třídě 125cc na Hondě. Další vítězství v této kategorii přidal ještě v roce 1993 a 1994, dále ve třídě 250cc v roce 1994 a 1995 a potom také v závodě Senior TT v roce 1995. Stal se tak bezpochyby nejúspěšnějším závodníkem všech dob na Horském okruhu. Na svém kontě měl v roce 1995 už celkem 19 vítězných závodů TT.

V roce 1995 zvítězil Joey Dunlop ve třídě Lightweight ve třetím roce za sebou a čtvrté vítězství získal v kategorii Ultra Lightweight, takže během jednadvaceti let měl na svém kontě celkem 21 vítězství.

Phillip McCallen se stal prvním jezdcem, který dokázal během týdne vyhrát čtyři závody Velké ceny. Zvítězil v závodě TT Formula 1, Junior, Production a Senior TT. Všechny závody jel na Hondě. Do historie se zapsali také Dave Molyneux a Pete Hill při závodech sidecar, když zajeli kolo průměrnou rychlostí přes 110 mph časem 20 minut 23,4 sekund, rychlostí 111,02 mph (178,67 km/h).

Také se stali první posádkou, která zajela závod sidecar průměrnou rychlostí přes 110 mph – jejich rychlost byla 110,28 mph (177,47 km/h). V roce 1998 zvýšil Joey Dunlop svůj rekordní počet vítězství v TT na dvacet tři ve třídě Lighweight.

V roce 1999 padly absolutní rekordy v závodech jednotlivců i sidecar, když Jim Moodie zajel ve třídě Senior kolo za 18 minut 11,4 sekundy průměrnou rychlostí 124,45 mph (200,28 km/h) z pevného startu a místní závodník Dave Molyneux se svým spolujezdcem Craigem Hallamem zlepšil rekord na kolo pro sidecar na 112,76 mph (181,47 km/h) reprezentoval tým DMR Honda.

V prvním závodě nového tisíciletí dosáhl Joey Dunlop, bezesporu největší jezdec v historii TT, svého nejlepšího vítězství. Zvítězil v zahajovacím závodě TT roku 2000 Formule 1. Joey pak zaznamenal během závodního týdne ještě další dvě vítězství – ve třídě Ultra Lightweight a Lightweight. Byla to jeho poslední TT.

Do historie se zapsal také David Jefferies, když už v druhém roce po sobě vyhrál závody třídy Junior, Production a Senior. Stal se prvním závodníkem, který dokázal získat takový hat trick dvakrát. Při závodě třídy Senior zajel nový absolutní rekord rychlostí 125,69 mph (202,28 km/h), téměř se mu podařilo poprvé zajet kolo časem pod 18 minut na tomto okruhu TT.

Na závěr ještě několik statistických údajů.

Jak už jsme uvedli, největší a zcela bezkonkurenční počet vítězství na Isle of Man TT má na svém kontě Joey Dunlop – 26. Za ním následují Mike Hailwood a John Mc Guiness (14), Dave Molyneux (13), Steve Hislop a Phillip Mc Callen (11), Giacomo Agostini, Robert Fisher a Stanley Woods (10).

Z dalších slavných jmen, která se objevovala v závodech Velké ceny, připomínáme například takové jezdce, jako Phil Read (8), Jim Redman (6) nebo John Surtees (6).

Samozřejmě jsme nezapomněli na naše jezdce. Českoslovenští závodníci byli pravidelnými účastníky Manu. Nejvíc trofejí získal František Šťastný, ale to bude další pokračování "Legendy československé silnice".

Posledním naším závodníkem byl na Manu Petr Hlavatka, který na Manu tragicky zahynul. Ještě budu citovat jednu větu, kterou jsem kdysi napsal: "Když jsem byl poprvé na Manu, tak jsem si uvědomil, že nechci zemřít tak mladý". Ano, Man je skutečně jen pro profíky!

Tímto končíme naše povídání o Isle of Man. Začneme psát o našich závodnících, kteří dovedli dobývat svět na motocyklech Jawa a CZ. Kdo jiný by měl být první, než Franta Šťastný?

Zdroj článku - www.motogp2.estranky.cz