Lochotínský okruh - Plzeň 1933 - 1955

Historie Lochotínského okruhu.

Stalo se tak v roce 1933, kdy došlo na půdě Ligy čs. Motoristů k zásadnímu rozhodnutí o pořádání silničního závodu na okruhu. Autorem tohoto historického návrhu byl jednatel ligy Metoděj Šiška, sám aktivní závodník. Byla vybrána trať tehdy „na okraji Plzně“ ve čtvrti Lochotín a obcích Bolevec a Košutka. Výběr nebyl jednoduchý a znamenal do určité míry kompromis. Vždyť 4,3 kilometru dlouhá trať měla tři druhy povrchu. Od startu se jelo 800 metrů po dlažbě, pak kilometr po asfaltu, dále následovalo 800 metrů prašného povrchu a zbytek do cíle byl opět asfalt. V nejširším místě měřila trať 12 metrů a nejužší byla ve Špálově ulici – 6 metrů. Vznikla tak ve své době velmi slavná trat, na níž se odjelo celkem jedenáct ročníků. Její kontinuitu poprvé přervala druhá světová válka a  podruhé „Únorové vítezství“, přestože ročník 1948 byl již zařazen a otištěn v celostátním kalendáři. Z první přestávky se Lochotínský okruh ještě zvedl, faktické důsledky druhé jej po několika pokusech zničily definitivně. Lochotínský okruh se velmi rychle stal v ČSR významným a byl považován za „malý“ Masarykův okruh v Brně. Nadšení a již ostřílení pořadatelé předchozích motoristických podniků v Plzni, kteří měli značné zkušenosti s překonáváním problémů všeho druhu, pochopili jako jedni z prvních v ČSR tendenci světového motorismu a uspořádali motoristický podnik na okruhu. A tak Lochotínský okruh vstoupil na motoristickou scénu. Lize čs. Motoristů se podařilo založit životaschopný závod, který se každorocně těšil početné návštevě. Veřejnost ho okamžitě přijala za svůj. Zdaleka nebyl  bezproblémový, ne vždy mu přálo zastupitelstvo města, vždycky bylo méně peněz, než bylo potřeba, přerušila ho válečná léta, ale vždy byl důležitý a po Velké cene ČSR na Masarykově okruhu v Brně druhý nejvýznamnejší v tuzemsku.

V období 1933-1955 se konalo celkem 11 ročníků, většina z nich pro automobily i motocykly. Automobily startovaly poprvé v roce 1934, kdy byla platforma Lochotína použita jako místo odvety Waltru Junioru a Z4 Sport za závod „1000 mil československých“ na trati Praha- Bratislava-Praha (i na Lochotíně však zvítězil brněnský tým Z4 Sport). Ve všech ročnících se představovala kompletní československá špička, zejména motocyklová. Pravidelně startoval tovární tým Jawa, v letech 1947 a 1949 se závodu zúcastnili i zahraniční jezdci z Velké Británie, z Rakouska, Finska, Belgie a Itálie. V počátcích Lochotína pořadatelé zkoušeli několik variant startu. Nejprve například vypouštěli automobily intervalově po pěti vteřinách. V roce 1934 zase motocykly pro „príliš velký pocet startujících 17“ rozdělili ve tříde 350 na stroje 350 a 250ccm a obě skupiny startovaly odděleně. Klasifikace byla ovšem společná. Je patrné, že takovéto experimenty nepředstavovaly nijak šťastná rešení. Délka tratě Lochotínského okruhu se v průběhu let měnila v souvislosti s počtem vypsaných kol pro jednotlivé kategorie. Nejslabší kubatury obvykle jely pět kol, dále bylo standardem 10,15 a poslední tři ročníky také 20 kol. V období 1938-1949 pořadatelé vypisovali pro hlavní závody v kategoriích auto i moto celkem 23 kol, což predstavovalo vzdálenost 98,9 km a při reálném převýšení a stavu povrchu tratě délku kolem jedné hodiny.

Počátky zániku okruhu.

K zániku okruhu přispěly i dvě smutné události.

První se datuje už zmiňovaným skvěle obsazeným ročníkem 1949, který se ovšem zapsal do historie také černou barvou. Těžkou nehodu  nepřežil anglický jezdec Norman Croft na stroji A.J.S. 350. Podle ústně předávaných svědectví se Croft na startu zdržel a doháněl čelo závodu. V devátém kole smrtelně havaroval ve Špálově ulici, v místě, kde prašná silnice zahýbala směrem ke Košutce (nad dnešní križovatkou ulic Studentská a Gerská). Norman Croftt dosáhl ve třídě 350ccm v sobotním tréninku druhého nejlepšího času průměrem 102 km/hod, a byl tak pasován na jednoho z favoritů. Z toho pak pramenila přemíra snahy a ta vedla k rychlosti, která byla nad možnosti stroje, jezdce i trati. Zpráva o tragické smrti na trati Lochotínského okruhu se dostala ještě během závodu k divákům i jezdcům. Pokračování závodu obestřel velký smutek, umocněný tím, že přímo v depu sledovala dění i Croftova manželka. Byla to první velká tragédie na Lochotínském okruhu.

Druhá smrtelná nehoda se stala československému reprezentantovi, továrnímu jezdci Jawy, 42letému Janu Novotnému z Prahy s číslem 11. V celkově devátém ročníku v roce 1953 ve druhém kole třídy 500ccm jezdil ve vedoucí skupince, když ve velké rychlosti v levotočivé zatáčce na Karlovarské třídě havaroval. Jan Novotný byl ihned převezen do nemocnice, kde svým zraněním druhý den podlehl. Na jeho počest  nesly poslední ročníky Lochotínského okruhu v letech 1954 a 1955 název Memoriál Jana Novotného. Místo nehody je dodnes označeno zkoseným žulovým kamenem, bohužel již bez pamětní desky.Pomníček se nachází v prostoru nad Cizineckým domem.

Zdroj:  Kniha - Plzeň s vůní benzinu. Autor Karel Pelák. Vydalo nakladatelství a vydavatelství Starý most s.r.o. Plzeň. Velmi pěkná kniha, kterou koupíte ve všech plzeňských knihkupectví za cenu 329Kč.

Velká škoda, že  tento motoristický podnik zanikl. Určitě by byl dnes velkým svátkem pro město Plzeň.